VISION – Videoart v kině
Instalace č. 10
kino Valmez, 19:00–23:30, cca 30 minutové opakující se bloky
Pásmo krátkých videoartových filmů představuje rozmanitou kolekci děl od mladých umělců i zkušených tvůrců, včetně legendární Rosy Menkman. Tato jedinečná kompilace nabízí širokou škálu přístupů k videoartu, přičemž se dotýká různých žánrů a témat.
Filmy v pásmu zkoumají hranice vizuálního umění a přinášejí inovativní pohledy na současné otázky a osobní příběhy. Rosa Menkman, známá svým průkopnickým dílem v oblasti glitch artu, přináší do tohoto pásma svůj charakteristický styl, který narušuje tradiční estetické normy a vyvolává nové formy vizuálního vnímání.
Díla mladých umělců jsou plná experimentů a kreativity, představují čerstvé nápady a unikátní vizuální jazyky. Pásmo tak nabízí divákům možnost ponořit se do světa videoartu a zažít jeho neomezené možnosti vyjádření.
Rosa Menkman je nizozemská umělkyně a výzkumnice specializující se na rozlišení obrazů. Cesta jejího protagonisty, Anděla dějin, inspirovaného monoprintem Angelus Novus od Paula Klee z roku 1920 a konceptualizovaného Walterem Benjaminem v roce 1940, slouží jako základní rámec pro její zkoumání technologií obrazu.
V jejím příběhu se Andělova cesta klikatí krajinou pokrytou hromadami zastaralé technologie, dusící se kompromisy a zakrytou standardními nastaveními. Jak Anděl prochází tímto nekonečným spirálovitým vývojem digitálních „pokroků“, její příběh zkoumá ekologii rozlišení, přičemž zkoumá kompromisy mezi funkčností a ústupky v oblasti zpracování obrazu.
Ve svém písemném výzkumu se Rosa zaměřuje na šumové artefakty, které vznikají při nehodách jak v analogových, tak digitálních médiích. Jako doplněk k tomuto výzkumu publikovala knihu Glitch Moment/um (INC, 2011), která se zabývá využitím a popularizací glitch artefaktů.
Dále se věnovala politice zpracování obrazu v knize Beyond Resolution (i.R.D., 2020). V této knize Rosa popisuje, jak standardizace rozlišení podporuje efektivitu, řád a funkčnost, ale zároveň zahrnuje kompromisy, které vedou k zakrytí alternativních způsobů vykreslování.
V roce 2019 Rosa získala cenu Collide Arts v CERN Barcelona, která inspirovala její nedávný výzkum ne/možných obrazů, shrnutý ve sborníku im/possible images reader (vydáno i.R.D. & Lothringer, s podporou V2, 2022).
V „The Collapse of PAL“ se Anděl dějin <href: Walter Benjamin> zamýšlí nad signálem PAL a jeho zánikem. Tento rozsudek smrti, přestože provedený v tichosti, byl brutálním a násilným činem, který zanechal PAL opomíjený a zastaralý. Ačkoli by se dalo tvrdit, že signál PAL je mrtvý, stále existuje jako stopa zanechaná na nových, „lepších“ digitálních technologiích.
PAL, i když je technologie ukončena, lze stále najít jako historickou formu, na které nové technologie staví, dědí ji nebo si ji přivlastnily. Kromě toho si Anděl také uvědomuje, že nový signál DVB, který bayKzaqOh%dk)0LPuo0!SQ6TQyl zvolen místo PAL, je odlišný, ale zároveň také vnitřně chybný, stejně jako byl PAL.
Martin Bystriansky je studentem druhého ročníku navazujícího magisterského studia režie a scenáristiky na FMK UTB ve Zlíně. Ve své tvorbě se snaží hledat nové formalistické prostředky a zobrazovat společenskou reflexi. Jeho poslední film, Breaktime, je jasným důkazem autorova zájmu o žánrový film a jeho paralelní spojení se současným obrazem světa.
Selfmotion: Obraz beze slov, naplněný tancem, představující Lindin nikdy nekončící úprk. Snaží se najít své místo ve společnosti, ale dosáhne dna. Linda musí najít odvahu a uvědomit si, že strach není odpovědí. Musí se postavit a odhalit to, před čím celou dobu utíkala.
Festivalová premiéra 2023-2024:
– Zlín Film Festival
– Dance Film Festival Praha
– Utah Dance Film Festival 2024
Vítěz 2023-2024:
– Prague International film Awards – Vítěz kategorie Nejlepší experimentální film
– Budapest Movie Awards – Vítěz kategorie Nejlepší taneční hudební video
– Košice International Film Festival – Vítěz kategorie Nejlepší slovenský film
– Stříbrná medaile – Arts Films Festival v Londýně 2024
Tereza Chovancová
Tereza Chovancová se narodila 20. dubna 2001 ve Zlíně, kde absolvovala Střední školu filmovou, multimediální a počítačových technologií s.r.o. Během svého studia na této střední škole se Tereza věnovala střihu maturitního filmu, který následně zvítězil v kategorii Hraný film tvůrců ve věku 16 – 20 let na festivalu Pražský filmový kufr.
Poté se rozhodla pokračovat ve studiu Střihové skladby na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde úspěšně dokončila bakalářský program. Během svého bakalářského studia získala zkušenosti jako střihačka na několika filmech, včetně filmů „Nic se něděje“ (režie Eliška Přádová), který byl vybrán do soutěžní sekce studentských filmů na festivalu Finále Plzeň, „Veřejné osvětlení“ (režie Aleš Pojar) a magisterský film „MARN, oblečená v nahotě“ (režie Karolína Brabcová), který byl nominovaný na cenu ARAS. Také byl uveden v roce 2023 na MFDF Ji.hlava ve sekci První světla. Ve stejném roce byl na festivalu MFDF uveden i její autorský film PROMIŇ (Expermtl.cz).
V rámci svého studia na Univerzitě Tomáše Bati natočila také svůj autorský film s názvem „ateloPHOBYA“, který se stal finalistou v kategorii Human health Films na festivalu Wildlife Vaasa Festival-International Nature Film Festival. V současnosti Tereza pokračuje ve svém magisterském studiu v oboru Režie a scénáristika na Univerzitě Tomáše Bati. Mimo studium pracuje jako filmová střihačka. Stříhala celovečerní film „Vězení dějin“ (režie Jan Gogola ml. a Matěj Hrudička), který uveden na MFDF Ji.hlava ve sekci Česká radost a mnoho dalších festivalech. Následně byl uveden v kinodistribuci pod společností Aerofilms.
Forgive Me: Zvuková stopa intimního monologu kolísající mysli, která sbírá odvahu požádat o odpuštění, mísí jemný tón „vnitřního“ hlasu s vrstvenými zvuky přírodního a průmyslového prostředí. Z tohoto prostředí vidíme pouze krátké monochromatické detaily, jak je vnímají ti, jejichž oči jsou obráceny dovnitř.
Jan Glín rodák z Valašska a tulák dnešních dnů. Ukrytý na nákladních vlacích cestuje napříč Evropou a zkoumá zákoutí železnice, ale také své duše. Napsal dvě knihy: Reverse paranoia (2021) a Riding the Beast of Europe (2022). A IDĚŠ (2020) Prostě jízda, co víc k tomu říct.
Radomír Štefka pochází z Valašského Meziříčí, momentálně je studentem 5. ročníku filmové školy na Slezské univerzitě v Opavě. Rád se věnuje kreativní tvorbě, ať už jde o videa, fotografie, nebo příležitostně i hudbu. Nedávno dostal možnost vycestovat do Indie v rámci školního projektu. Během této cesty společně s kolegy z oboru zaznamenávali všechno kolem sebe a výsledkem je krátký film, který prostřednictvím poutavého audiovizuálního zpracování představuje různé aspekty indické kultury.
Synopse: Krátký umělecký film nabízí různé obrazy z Indie, které zachycují její rozmanitou kulturu a život: ruch kolem muslimského chrámu v Dillí, osamělou ranní modlitbu buddhistického mnicha v Ladakhu, barevný Ladakh festival nebo shromáždění davu lidí čekajícího na Dalajlámu. Velká část obrazu je natočeno ve zpomaleném záběru, což dává prostor zamyslet se nad jednotlivými výjevy. Film nemá lineární příběh, ale nabízí audio-vizuální podívanou, která v každém divákovi může zanechat jiný dojem.
Sára Hohlová je letošní absolventkou Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara, kde se zaměřovala na motion a grafický design. Ve své profesní kariéře se věnuje především těmto oblastem, avšak ve své volné tvorbě se soustředí na terénní výzkum a dokumentaci svých pěších poutí za pomoci moderních digitálních technologií. Tyto zážitky a objevy následně transformuje do audiovizuálních instalací, které divákovi přibližují nejen její osobní vzpomínky a prožitky, ale také autentické prostředí české krajiny.
Jizera je audiovizuální kompozice, která je součástí stejnojmenné instalace Sáry Hohlové, představené letos na jaře v pražské (A)Void Gallery. Dílo zachycuje vizuální a zvukovou esenci její poutní cesty dlouhé téměř 200 km, vedoucí od pramene řeky Jizery až k jejímu soutoku s Labem.
Video se zaměřuje na tři hlavní tematické linie: přírodu podél toku řeky, postindustriální krajinu s lidskými zásahy, jako jsou výroba a továrny, a odkazy na místní historii a folklór oblasti kolem řeky Jizery. Pomocí 3D skenů objektů, které autorka během své poutě zachytila deníkovým způsobem, video přináší pohled na proměnlivé prostředí kolem řeky, čímž kombinuje vizuální dokumentaci s osobními vzpomínkami a zážitky autorky.
Hudební doprovod k videu, stejně jako k celé instalaci, vytvořil Aitcher Clark.
